E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Farská republika

Dodnes velmi kontroverzní otázkou je náboženská situace v době Slovenského státu v letech 1939–1945. V čele Slovenska stál jako prezident katolický kněz Josef Tiso, režim se ve všech oblastech odvolával na křesťanství a římskokatolická církev měla dominantní postavení ve společnosti. Současně však tento stát zaváděl antisemitská opatření po vzoru norimberských zákonů a deportoval Židy do rukou Němců. Komunisté, ale i levice obecně, označili tento režim za tzv. farskou republiku s tím, že církev prostřednictvím J. Tisa řídila celý stát jako svou farnost. Postavení katolické církve však bylo mnohem komplikovanější.
Na straně jedné byl režim skutečně prodchnut často netolerantními podobami katolictví, v HSLS byly stovky kněží, církevní hodnostáři měli vyhrazena křesla v parlamentu, zakázány byly všechny prostředky antikoncepce, tvrdě byly trestány interrupce a náboženství bylo povinným předmětem ve školní výuce. Svoboda církve však měla jisté mantinely. Vatikán soustavně vyvíjel na Josefa Tisa nátlak s cílem přimět kněze k rezignaci na politické působení a zastavit deportace židů. Tisovi bylo několikrát vyhrožováno i exkomunikací (vyloučením) z církve. V obdobném duchu kritizovali deportace slovenští biskupové, antisemitská opatření (tzv. Židovský kodex z roku 1941) odsoudili jako odporující křesťanské etice. Jediným úspěchem však bylo dočasné pozastavení deportací poté, kdy je biskupové označili za neslučitelné s křesťanstvím.
Proti římskokatolické církvi se navíc vymezilo křídlo HSLS (vedené předsedou vlády Vojtechem Tukou), které zcela převzalo nacistickou ideologii a usilovalo o umlčení církve. Tak bylo např. zastaveno vydávání Katolických novin za to, že kritizovaly Hlinkovu gardu a V. Tuku. Symbolickým dokladem složitosti situace byl fakt, že doyenem diplomatů (čestným předsedou zahraničních velvyslanců) v Bratislavě nebyl papežský nuncius (jde o často dodržovanou tradici, platnou i pro liberálně levicovou první republiku), ale německý diplomat. Církev tedy měla silné postavení, ale pokud šlo o spolupráci s Německem či o deportace Židů, režim její názory ignoroval. Osoba neposlušného kněze Tisa církev velmi silně poškodila, komunisté po válce obratně označili římskokatolickou církev, záměrně ztotožněnou s Tisem, za nacistického spojence. Ačkoliv šlo o účelovou propagandu, tato církev na Slovensku učinila v letech 1939–1945 řadu chyb a většinou zůstávala tváří tvář zločinům režimu pasivní.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty