E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Přednosti a slabiny československé parlamentní demokracie

Výsledek světové války na konci roku 1918 vytvořil spolu s novou dějinnou situací i historickou příležitost pro malé národy ve střední Evropě. Jejich postavení se výrazně proměnilo – nerozhodovaly sice o podobě světa, dostávalo se jim však projevů důvěry a respektu ze strany velmocí. Proces sebeurčení národů a utváření státních celků byl v myslích tvůrců nového evropského pořádku, zejména pak amerického prezidenta Thomase Woodrowa Wilsona, současně spojen s otázkou šíření a upevňování demokracie.
Česká národní společnost, která se náhle stala společností státotvornou, instinktivně cítila, že Československo musí být demokratické. Spojila s demokracií, stejně jako s republikánským zřízením nového státu, svůj další vývoj, ačkoliv s nimi neměla prakticky žádné zkušenosti. V každodenním životě byla demokracie občas zaměňována s lidovostí, což se mnohdy neblaze projevovalo v odmítání autorit a malé politické odpovědnosti. Demokracie nicméně byla od počátků samostatného československého státu považována za jediný z lidského hlediska přirozený systém, který je navíc schopen proměn a zdokonalování. Ve vztahu k ní byla patrná víra v pokrok a směřování k lepší a sociálně spravedlivější společnosti. Výrazně se v tomto ohledu projevily názory a postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka, pro něhož byla demokracie ústředním bodem jeho politického myšlení a koncepce budování státu.
Sám Masaryk věřil, že Československu bude dopřán dostatek času na potřebné rozvinutí jeho demokratického systému. Usiloval o to po zbytek svého života jako prezident s mimořádnou přirozenou autoritou. Jeho morální kredit mu umožnil stát se silnou, sjednocující a dění ve státě zásadním způsobem ovlivňující osobností. Působil na široké vrstvy a sociální skupiny obyvatelstva, společenské organizace a částečně i na politické strany, které byly hlavními nositeli politického života. Zvláště ony se podílely na přílišném zpolitizování veřejného života a celé společnosti. Postupem let si přisvojily až neúměrný prostor v životě státu – jejich vzájemné soupeření se pak negativně promítalo v činnosti jednotlivých vlád i Národního shromáždění.
Úroveň prvorepublikové demokracie je třeba posuzovat v dobových souvislostech. Nebyla bez nedostatků a chyb. Je možné mít výhrady k řešení složitých národnostních a sociálních otázek, stejně tak lze kritizovat přebujelou státní byrokracii, korupci či nejrůznější politické i jiné aféry. Skutečností ale zůstává, že si Československo zachovalo svůj demokratický ráz i v době, kdy již bylo obklopeno autoritativními, demokracii odmítajícími režimy.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty