E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Církev československá

Vznik Církve československé (CČS, od roku 1971 Církev československá husitská, CČSH nebo CČH) je spjat s rokem 1920, ale kořeny této události jsou hlubší. Již v době rakousko-uherské monarchie existovalo mezi kněžími modernistické hnutí, které usilovalo o zrušení celibátu (bezženství), zavedení národního jazyka do liturgie, přizpůsobení církve moderní době, ukončení austrokatolicismu a větší příklon církve k českému národnímu životu. Toto hnutí však bylo početně slabé (šlo o několik desítek kněží) a postupně upadlo.
Euforie spojená s rokem 1918 a protikatolická vlna vytvořila pro reformisty novou šanci. Po válce se formuje tzv. Jednota katolického duchovenstva, usilující o takovou reformu církve, která učiní katolictví v očích společnosti populární a atraktivní. Jednota získala podporu většiny katolického kléru, zvláště v Čechách (na Moravě byl reformní zápal mnohem slabší a na Slovensku téměř neexistoval). Drtivá většina kněží však podmiňovala jakoukoliv reformu české církve souhlasem Vatikánu. Hlavní požadavky reformistů byly následující: zdobrovolnění celibátu, volba biskupů kněžími (nikoliv jejich jmenování papežem), zavedení národního jazyka do liturgie a významnější postavení pro řadové věřící (laiky) v církvi.
Vatikán byl ochoten jednat o užívání českého jazyka při bohoslužbách, k ostatním požadavkům se stavěl vesměs odmítavě. Většina kněží Jednoty katolického duchovenstva se v tomto okamžiku podřídila autoritě papeže, vznikla však menšina usilující o reformu za každou cenu. Tito radikálové se domnívali, že Vatikán donutí k ústupkům tak, že se ožení (nepohodlnost celibátu byla v mnoha případech přední motivací reformistů). Vatikán přesto neustoupil a skupina sto čtyřiceti odbojných kněží (v ČSR bylo celkem 8 450 kněží, šlo tedy o necelá 2 % jejich počtu) v lednu 1920 založila CČS. Název byl zvolen úmyslně s cílem doložit vlastenecký charakter církve v protikladu k církvi katolické, považované za nenárodní a protičeskou.
Po roce 1920 následovala krátká etapa tzv. boje o kostely. CČS si nárokovala vlastnictví některých katolických kostelů a došlo i k násilným střetům mezi věřícími obou církví. Po zásahu státu si však musela CČS postavit většinu svých chrámů (Husovy sbory) vlastními silami a prostředky. Nová církev navíc prošla ve 20. letech řadou štěpení a vnitřních krizí spojených s hledáním své věroučné orientace a definováním základních dogmat.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty