E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Tomáš Garrigue Masaryk v ikonografii

Panovnické portréty patřily po staletí k důležitým prostředkům upevňování moci. Využívaly především tradiční symboliky moci (trůn, korunovační klenoty, vladařská gesta) a síly (jezdecké či válečné portréty). Tyto to obrazy, jakkoliv zobrazovaly pouze jednu vyvolenou osobu, mohly mít i jistý kolektivní „přesah“. Vyvolávaly pocit hrdosti a sounáležitosti, a posilovaly tak národní identitu obyvatel.
S příchodem republikánského zřízení a zavedením nových demokratických institucí se objevuje potřeba nového, civilnějšího projevu, který by představitele státu zobrazoval spíše jako „prvního z občanů“. Důraz se klade především na osobní ctnosti a kvality (pracovitost, skromnost, vzdělanost) a různé občanské zásluhy. Tato nová ikonografie ale bývá někdy stále pod vlivem předchozí monarchistická tradice (majestátní postoj, jezdecké portréty apod.).
K podobné situaci dochází i v Československu po roce 1918, kdy se z monarchie stává republika. Ta se ale do jisté míry (což platí pochopitelně pouze pro české země) hlásí k původnímu českému království (např. svatováclavská tradice). Sídlem prezidenta republiky se stává Pražský hrad – někdejší sídlo českých králů a královského dvora (někdy se přímo mluví o „dvoře republikánském“). Prezident pak ve veřejném životě přebírá funkci a představitele státu. I když je jeho bezprostřední politická moc ústavou omezena, jeho jedinečné postavení ve společnosti přesto skýtá řadu možností k posílení nepřímého vlivu. Obrazy a fotografie toto postavení pomáhaly upevňovat a kultivovat.
Masaryk patřil v českých dějinách k osobnostem s nejpropracovanější vizuální sebe-prezentací. Jeho „mediální obraz“ shrnovala již v roce 1935 publikace Masaryk ve fotografii: momentky z posledních let s předmluvou Karla Čapka. Ačkoliv většina fotografií má civilní charakter, je na nich přesto patrná určitá stylizace a použití typických prvků. S jistým zjednodušením lze poukázat na tři výrazné typy masarykovské ikonografie. Prvním typem je „Masaryk myslitel“ (fotografie v knihovně, při psaní či v rozmluvě s jinými mysliteli). Druhým rozšířeným typem je „otec národa“ (TGM ve společnosti dětí či „prostých“ lidí). A konečně třetím typem jsou Masarykovy jezdecké portréty. Právě ty nejvíce upomínají na monarchistickou tradici, kdy byl panovník často zobrazován jako vojevůdce. Masaryk ovšem jezdil na koni rád, ač s jezdeckým sportem začal až jako pětašedesátník – a to až do svých 83 let.
Toto t0ma je ještě umocněno Masarykovým oblíbeným oděvem, který má zřetelné rysy uniformy (legionářská čapka, upnutý kabát, jezdecké kalhoty a holínky). První jezdecká socha T. G. Masaryka, dílo sochaře Petra Nováka z roku 2010, instalovaná v Lánech, je však svou koncepcí „antiheroická“ – prezident sedí s čapkou v ruce na pasoucím se koni Hektorovi.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty